Svátosti církve

Svátost křtu

Křest dětí
 

Křest dětí - Křest je vyznání víry, včlenění do společenství církve a přijetí všech darů i závazků, které z toho vyplývají. V případě malého dítěte toto rozhodnutí jeho jménem mohou učinit pouze rodiče. Duchovní správce má povinnost posoudit, zda je záruka rodičů věrohodná (jestli sami uskutečňují hodnoty, kterými chtějí zavázat své dítě) a zda existuje oprávněná naděje na křesťanskou výchovu dítěte. Toto posouzení se odvíjí především od dosavadní náboženské praxe rodičů, jejich svátostného života a účasti na bohoslužbách.

Křest dítěte není možno udělit, když ani jeden z rodičů není pokřtěn nebo když rodiče dosud neuzavřeli ani občanský sňatek (manželství je totiž jednou ze stěžejních hodnot křesťanské víry i závazným požadavkem Božího zákona). Pokud rodiče uzavřeli pouze občanský sňatek, první část jejich přípravy před křtem dítěte bude věnována informacím a eventuální pomoci k tomu, aby mohli přijmout svátost manželství. K zápisu do matriky pokřtěných rodiče předloží rodný list dítěte a svůj oddací list. Pokud je jeden z rodičů nepokřtěný, může si duchovní správce vyžádat jeho písemný souhlas se křtem a náboženskou výchovou dítěte.

Křest se uděluje vždy ve vlastní farnosti rodičů. Ta je dána místem jejich trvalého bydliště či (výjimečně) také dlouhodobou a prokazatelnou účastí na bohoslužbách v jiném kostele. Pokud je vážný důvod, aby bylo dítě pokřtěno v jiné farnosti, musí si rodiče vyžádat písemný souhlas vlastního faráře.

Kmotrem při křtu dítěte může být pouze pokřtěný (biřmovaný) katolík starší 16 let, muž či žena, žijící podle víry.  Pokud mají být kmotři dva, musí to být muž a žena, avšak nikoli nutně manželé  (kmotry nemohou být dva muži či dvě ženy).

Ostatní informace rodiče obdrží během přípravy, kterou absolvují ještě před křtem dítěte. O podmínkách a průběhu této přípravy se dohodnou při žádosti o křest dítěte na farním úřadě. Příprava probíhá na faře a její délka i interval setkání se odvíjí od konkrétní situace rodičů.


 

Svaté přijímání

První svaté přijímání u dětí
 

Příprava dětí k prvnímu přijetí svátosti smíření a svatého přijímání. Významnou událostí v životě věřících dětí je počátek jejich svátostného života. Příprava dětí k svátostnému životu je především záležitostí rodičů, kterým v tom má účinně pomáhat farnost. Proto farář zodpovídá za nabídku této pomoci, která se zpravidla realizuje vyhlášením tzv. „přípravy dětí k prvnímu svatému přijímání“. Tento termín je tradiční a v minulosti se neprojevil jako účinný žádoucím způsobem. Větší procento dětí končilo přijetím prvního a tím i posledního svatého přijímání (u některých došlo k ukončení svátostného života s nástupem puberty). Hlavním nedostatkem tohoto pojetí bylo opomíjení role a motivace rodičů.

Rodiče jsou prvními vychovateli dítěte ve víře, oni žádají pro své dítě křest a při něm slibují jeho výchovu ve víře. To znamená, že rodiče především svým příkladem, ale také slovem, uvádějí své děti do vztahu s Bohem. Nejde o „předávání víry“, protože ta je svobodným darem Božím, ale jde o vytváření podmínek, aby semínka víry, naděje a lásky, „zasazené“ do dítěte při křtu, mohla růst. Tak jako za rodiče, dítě nevychová škola, tak ani kněz či katecheti plně nezajistí žádoucí výchovu víry, ale mohou ji účinně doprovázet. Výchova víry se děje především v rodině. Nelze jednoduše říci, jak má vypadat křesťanský styl života, protože každá rodina má jiné podmínky. Nejde jen o dodržování zvyklostí nebo příkazů jako je nedělní návštěva bohoslužby, modlitba ráno a večer… Jde také o vztah k dětem, způsob řešení rodinných konfliktů, podpory dítěte, důvěru mezi rodiči a dětmi, schopnost projevit kajícnost a odpuštění, rodinné rituály. Je nezbytné, aby křesťanský styl života poznalo dítě ze života rodiny. Žádnou teoretickou výukou není totiž možné docílit toho, aby si jej dítě osvojilo.

Příprava dětí ke svátostem se liší od pravidelné výuky náboženství. Dítě by mělo mít základní znalosti o Bohu, seznamovat se s Božím jednáním v životech lidí na základě biblických příběhů nebo příběhů svatých, mělo by být zvyklé na modlitbu jako způsob rozhovoru s Bohem a mělo by být vedeno k účasti na slavení mše svaté. Mělo by mít alespoň povědomí o existenci tajemství Eucharistie, o proměňování, které se děje na oltáři a věřící pak přijímají Tělo Kristovo. Dále se předpokládá schopnost rozlišovat dobré a zlé chování a přiměřeně věku dítěte i představa o jejich důsledcích.

První svaté přijímání dětí je významným krokem na cestě víry dítěte. Je nezbytné, aby alespoň jeden z rodičů byl připraven při přípravě účinně pomáhat. Pokud dítě doma nemá podmínky a není s ním v pravidelném kontaktu ani nikdo jiný z širší rodiny, k němuž má dítě důvěru a který ho bude na cestě víry podporovat, pak se doporučuje počkat, až bude dítě samo schopno se pro víru a růst svého vztahu k Bohu rozhodnout. O to více je potřebné, aby se celé farní společenství modlilo zvláště za tyto děti a pomohlo jim tak k tomuto rozhodnutí dospět.